Červen 2009

Má postelová lenora a úvahy

30. června 2009 v 20:29 | Werri |  O mě
Tak jsem se dnes těšila na kolo, ale počasí si s námi tak hraje, že moje plány pro dnešek zůstaly jen představami.

Když jsem dnes skončila v práci (v 11 hod) jela jsem nakoupit a pak navštívit setru Helu. Koupila si nové šatičky a to jsem musela dojít okoknout a zhodnotit :-). Také jsem slíbila, že jí příjdu sehrát fotky z víkendové oslavy. Tak jsme si daly kafe, probraly co bylo potřeba. Mimochodem šaty jsou krásné.



Zase o rok starší

29. června 2009 v 21:52 | Werri |  O mě
Jako každý rok jsme se se sestrami sjeli na oslavu narozenin a pokaždé si dáme nějaký dáreček, jako třeba Hela klaunské nosy, vloni jsem já dala holkám křídy s návodem na panáka atd.
A proč ne, člověk se má přeci smát a třeba i sám sobě :-).


Tuto krásnou fotku nám udělal švagr Roman


Prostě voda...

25. června 2009 v 20:44 | Werri |  Já a foťák

Zamračené úterý

23. června 2009 v 13:11 | Werri |  O mě
Od rána je zataženo, dopoledne začalo pršet a vítr.....ani nemlvit. Zřejmě je to dnes všude stejné, že. Ráno jsem se svezla MHD do práce a musím říci,že mi to dnes docela uteklo. Tohle spací počasí také udělalo své. jelikož jsem byla permanentně v krizi, padaly mi u PC víčka, snažila jsem se držet na kofeinu. Ted už jsem doma a chystám se chvilku si pospat. Když si tělo žádá....

I přesto počasí Vám přeji pěkný den


Nový kamarád pro babičku

22. června 2009 v 15:37 | Werri |  Co přinesl život
V sobotu večer přišel manžel s návrhem, co takhle zajet do útulku a přivést babičce psa. Pepovo maminka v prosinci ovdověla, tak je hodně sama a je jí pořád smutno. Všichni byli okamžitě pro, jen já jsem měla velké pochybnosti. Co když ho babička nebude chtít a my už pejska máme.

Padlo rozhodnutí a v neděli jsme zavolali do útulku v Chomutově a vyrazili rovnou tam. Řeknu Vám bylo mi z toho hodně smutno. Kdyby tak člověk mohl pomoct všem. Nechali jsme si poradit od pani, jaký pejsek by byl vhodný pro babičku, jelikož už má také svá léta. Takže jsme chtěli staršího pejska, který by byl vychovaný a klidný. A takového jsme našli .

Po vyřízení všeho potřebného, jsme Ronyho naložili do auta, cestou ještě nakoupili a hurá k babičce. Babička hned mezi dveřmi vyzvídala, co je to za psa a kde jsme ho vzali. Tak jsme je seznámili a řekli babičce, že je její, aby nebyla sama. Byla chudák vykulená a pořád práskala rukama a říkala: " já a psa" a kroutila hlavou. Musím říci, že už jednou pejska měla.

Když se seznámili a okoukli, vzali jsme babičku na venčení, aby si to vyzkoušela a aby viděla, že je Rony opravdu klidný. Pak ho Martinka vykoupala a to byl pak tanec na dece. Však kdo máte pejska, tak to znáte. Nakonec jsme se rozloučili a nechali babi s Ronym, ať se užívají. Rony bude určitě vděčný kamarád.

Smích léčí

20. června 2009 v 21:42 | Werri |  O mě
Je to tak a nejen že léčí, ale je velice nakažlivý. Směji se ráda (směji se i sama sobě) a miluji úsměvy druhých lidí. I když člověk nemá pořád dobrou náladu, stačí potkat milého človíčka, který se na Vás usměje a v tu ránu, vykouzlí i úsměv na Vaší tváři.

Sestry Zuzanka a Martinka.

Slyšíte to ticho ?

19. června 2009 v 21:45 | Werri |  Já a foťák

Živá voda

17. června 2009 v 20:21 | Werri |  Já a foťák

Kozí farma

14. června 2009 v 21:57 | Werri |  Já a foťák

Jedna z tras, kterou jezdíme na kole, vede okolo kozí farmy.




Kachničky pro Pavlíka :-)

13. června 2009 v 10:00 | Werri |  Já a foťák
Tak jsem zase po nějaké době byla krmit kačenky a samozřejmě jsem je i nafotila. Pavlíku jak říkáš, máme něco společného, tak ty jsou pro tebe .


Motýlci

11. června 2009 v 21:32 | Werri |  Já a foťák
Vždycky, když jezdím na kole, pozoruji motýlky, kteří okolo mě poletují. Výdycky si říkám, jo, udělat pořádnou fotku, ale kdo má za nimi pořád pobíhat . Hlavně mě zaujal jeden s nádhernou modrou, až fialkovou barvou. A tak jsem si ve středu na kole přemýšlela, když jsem ho viděla a jedu a jedu a pokukuji okolo a co nevidím.

Na kytičce jsem zahlédla motýlka, tak jsem zabrzdila, rychle odložila kolo a když jsem docházela zmizel. Tak jsem naštvaně koukala a zatím přilétl jiný a za chvíli druhý. Fotky jsou šité horkou jehlou, ale stejně Vám je ukážu.


Pár obrázků ze včera

11. června 2009 v 21:24 | Werri |  Já a foťák
Vyjela jsem si na kole a všude okolo řeky bylo plno rybářů.

Prostě středa :o)

10. června 2009 v 21:02 | Werri |  Já a foťák
Dnes ráno jsem hupla do auta a jela do práce. Od východu svítilo sluníčko a od západu se to mračilo. Asi v půlce cesty koukám a co nevidím. DUHA ! Hned jsem myslela na to, že nemám foťák, jelikož jsem ho předešlý den zapomněla v práci.

Dojela jsem k úřadu a mazala jsem do kanclu, otevřela okno a snažila se zachytit duhu, jelikož se pomalu ztrácela.



Přišlo mi na mail

9. června 2009 v 20:43 | Werri |  Co přinesl život
V mailu od své sestry Zuzanky jsem dostala něco úúúúžasného. Zuzance to zase poslala kamarádka a myslím, že tohle si nejde nechat pro sebe .


Moje malá výstava

7. června 2009 v 12:28 | Werri |  Já a foťák
Ano čtete dobře. Náhoda způsobila to, že mi byla nabídnuta výstava mých fotografií v minigalerii v naší Městské knihovně. Tato minigalerie se nahází ve vstupní chodbičce dospělého oddělení. A jak se to semlelo?

Moje dobrá kamarádka Radka pracuje v knihovně a dívala se s kolegyní na můj blog. Když jsem je navštívila, bylo to někdy koncem roku, myslím, tak mi oznámili, že by mi chtěli udělat výstavu fotek. Moc mě to potěšilo a na druhou stranu jsem byla zaskočená. Říkala jsem jim, že nejsem žádný profík, že nemám dokonalé fotografie, ale jejich ujištění, že viděli jak fotím a moc se jim to líbí, mě nakonec uklidnilo.

A tak jsem vybírala jaké fotografie zveřejním a po oznámení termínu se tato výstava uskutečnila. Vlastně stále se ještě koná, protože vystavuji od 1. května do 30. června 2009.

A tak Vás touto cestou zvu i já :Kouzlo života

Zdravím, zdravíš, zdravíme ...nebo ne? Jak jste na tom vy ?

6. června 2009 v 6:45 | Werri |  O mě
Krásné sobotní ránko všem. Nějak dnes nemůžu dospat, tak jsem se rozhodla napsat konečně tento článeček. Chystám se na něj už dlouho, tak snad to konečně napíšu. Podle názvu asi už tušíte, o čem bude.


Velká událost :-)

4. června 2009 v 12:00 | Werri |  Co přinesl život

Minulý týden odmaturoval Ondra, syn sestry Hely a tak jsme netrpělivě očekávali den, kdy všem bude slavnostně předáno maturitní vysvědčení.
Já jako pyšná teta, jsem se samozřejmě zúčastnila a jak jinak, než s foťákem.

Poslední tečkou, byl podpis protokolu o předání vysvědčení.

Dnešní ráno

3. června 2009 v 18:46 | Werri |  Pár snímečků

Ráno jsem šla do práce a všimla jsem si zvláštní oblohy. Bohužel jsem neměla u sebe foťák. Před chvílí jsem si ale stáhla mail od své sestry Helenky a co to nevidím. Poslala mi fotografie dnešní ranní oblohy. Takže tu jsou.


To bylo ráno .....:-)

1. června 2009 v 12:20 | Werri |  Co přinesl život
Přeji Vám krásné pondělní poledne. Začal nový týden a já jsem hned po ránu měla rozcvičku :-D. Ale abych to vzala od začátku.

Na víkend přijela Martinka a hned hlásila, že má rozbitý zdroj k notebooku, takže si odveze na týden ten můj. Hned jak to šlo, jsme to nahlásili manželovi a ten hned začal zařizovat zdroj nový, přes kamaráda Aleše.


Víkend utekl a byla tu neděle. Martinka řešila, jak pojede do Prahy. Nakonec řekla, že může jet ráno v 5,43 hod. A tak jsem byla ráda, že se ještě zdrží. Aleš se zdrojem dorazil kolem půl sedmé a tak jsem jen Martince řekla, ať si vše večer připraví, že bude brzy vstávat.

Slyším zvonit budík a koukám 5,00 hod. Tak jsem ho zamáčkla a znáte to...ještě chviličku...ještě malou chviličku. Až mě vzbudila Martinka. Tak jsem se oblékla a hlídala čas. Najednou přišla Martinka a povídá : " jé mami ono to nejede v 5,43 hod., ale v 5,33 hod. já se blbě koukla ..asi".

Podívala jsem se na hodinky a bylo 5,24 hod. Martinka mě ujišťovala, že to stihneme, ať jdu pro auto. Jako na potvoru jsem parkovala daleko, jelikož všude u baráku bylo plno. Tak trvalo chvíli, než jsem k autu došla. Martinka už stála u vchodu, hupla do auta a frčely jsme. Myslela jsem si, že to stihneme, ale postupně, jak jsme se táhly, jsem začala pochybovat. Ale když jsme semafory hned projely, říkala jsem si, že to bude v pohodě.


Koukáme, že štangle jsou nahoře a najednou vidíme, že vlak je ve stanici. Zastavila jsem a když Martinka vystoupila, akorát to odpískali a vlak se rozjel. Kdyby tam byla včas, určitě by měl zpoždění :-(. A tak jsme se po ránu protáhly a jely zase domu. Na další vlak už šla Martinka pěšky a rovnou do školy i s věcmi.

No jela déle, ale hlavně, že dorazila v pořádku. A příště už si to bude pamatovat, kouknout se aspoň 2x :-DDD.