Moje kamarádka Bessynka

27. září 2008 v 8:01 | Werri |  Domácí mazlíčci

Dnes bych Vám chtěla trochu více představit naší rodinnou kamarádku a vlastně velice důležitého člena rodiny. Je to fenka Bessynka, čistokrevný voříšek .
Na pejsky jsem byla zvyklá od babičky a později od rodičů, ale pejska do paneláku NIKDY ! Ale jak se říká : " NIKDY NEŘÍKEJ, NKDY", opak se stal pravdou.

Když jsem byla postavena před hotovou věc, že bude pejsek a viděla jsem, že tentokrát nic nezmůžu (ukecávali mě 4 roky), začala jsem studovat knížky o psech a hledat informace na netu.
Jelikož manžel by byl schopen přivést bernardýna, dala jsem podmínku, že si pejska vyberu sama. A jelikož jsme doma samé ženské, manžel nechtěl fenku.
A tak jsme jeden den v prosinci r.2001 sedli do auta a jeli do útulku v Chomutově. Božíčku, když jsem tam viděla nejen ty tři štěňátka, ale to množství pejsků různého věku, bylo mi z toho hodně smutno.
V ohrádce jsme koukali na štěňátka, jednoho knírače, ale byl by moc veliký do paneláku a pak tam byly dvě fenky (sestry), údajně špic s něčím. Tak jsem koukala do té ohrádky a nevěděla, kterou vzít. Člověk by nejraději vzal všechny, kdyby mohl.
Jedna fenka byla hnědá, žíhaná a štěkala jako o život a druhá, černá s bílými ponožkami, jen koukala těma smutnýma kukadlama a mě to rvalo srdce. Nemohli jsme se rozhodnout, kterou fenečku si vezmeme. Nakonec manžel říká, ta co štěká bude divoká, tak jsem vzala do náruče to černé štěňátko s ponožkami a bylo to. Domu jsme si dovezli 2,5 měsíce "starou" černou kuličku a pojmenovali jí Bessynka. A zase přibyla do rodiny další ženská .
Bessynku tento prosinec budeme mít už 7 let. Zjistili jsme, že s námi pěkně vyběhla, jelikož nás utáhla na smutné oči, ale je to pěkná divoška a někdy je pěkně paličatá. Ale je to miláček a přítel, který mě nikdy neodmítne, vždy mě s radostí vítá a leží u postele a hlídá mě, když nemám zrovna dobrý den.
Občas si říkám, že snad i ví, kdo jí z té ohrádky zvedl. A také si kladu otázku, copak se stalo s její sestrou. To už se asi nezdozvíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 27. září 2008 v 9:07

I my jsme získali podobným způsobem všechny tři pejsky, potíž je jen v tom, že byli podstatně starší a tak si na svou minulost dobře pamatujou a takhle šťastný úsměv jsem u nich nikdy neviděla.

2 corly corly | Web | 27. září 2008 v 14:47

Bessynka je moc krásná a moc dobře chápu,kolik radosti takový pejsek donese a jak rozzáří naše životy...Snad i její sestřička skončila u podobných hodných lidí...Přeju Werri hodně radosti s pejskem!Evi,to je škoda,je mi jich líto...,ale tví pejsci jsou určitě u vás taky šťastní,i když se smát neumí...

3 Slávek Slávek | Web | 27. září 2008 v 19:10

pěkný filuta:-))..ono opravdu nezáleží na rase, spíš na tom, jak se člověěk k tomu svému psu chová..ten moc dobře vycítí, kde ho mají rádi a i když si občas zazlobí, vžždycky to bude kamarád a svým způsobem člen rodiny..my jsme si takhle vzali fenu briarda..Báru..dokonale zkaženého a zlomeného psa..dnes jí je už 15 let a nedovedeme si představit, že nebude..a víme, že žádný jiný pes už nebude jako Bára:-(

4 T.Louie T.Louie | Web | 28. září 2008 v 19:56

vypadá roztomile..:) taky jsme měli jednoho psa, který by nebýt nás skončil v útulku. pak se do něj na silnici pustili další dva psi a umřel.:( teď máme zlatého retrievera.. když se zamyslím, tak by Sára taky nebýt nás byla někde v útulku.. :) Je to člen rodiny... a všichni ostatní členové rodiny jí neskutečně milují :)  má nás omotaný kolem prstu.. neskutečný :D

5 Werri Werri | E-mail | 28. září 2008 v 19:59

Jo,jo oni to umějí, hlavně s tím svým kukučem, že :o)

6 Tejíí Tejíí | Web | 14. listopadu 2008 v 20:47

roztomilá moc..*IN LOVE*

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama